Včelařství a včely

VČELY

Včelstva – jako společenská jednotka – vznikla přizpůsobováním se životním podmínkám v dlouhé vývojové době asi 80 miliónů let. V současné době žije na Zemi kolem 20 000 druhů včel. Popsáno jich je přibližně 16 300. My se budeme věnovat druhu včela medonosná (latinsky Apis mellifica).

Ve vrcholném období rozvoje (jaro-léto) tvoří včelstvo: jedna matka, 300-600 trubců a 50-160 tisíc dělnic.

Matka – nejcennější a nepostradatelný člen každého včelstva. Je to oplozená samička, která klade až 1 500 vajíček denně a zajišťuje tak rychlou obnovu dělnic a trubců. Může žít 3-4 roky. Samy včely ji vymění tzv. tichou výměnou, při racionálním včelařství se matky vyměňují druhým nebo třetím rokem. O matku se včely starají – pečuje o ni 8-26 členný doprovod, který zajišťuje krmení a čištění. Tím se po včelstvu udržuje feromon, podle kterého se včely rozlišují.

Trubci jsou včelí samci. Ve včelstvu jsou jen v letních měsících, zpravidla od května do července. Kromě hlavního poslání osemenit mladé matky, jsou využívaní k zahřívání plodu a za jejich přítomnosti jsou včelstva živější. Po osmém dni vyletují na snubní lety, na tzv. trubčí shromaždiště, kam přilétají mladé neoplozené matky, které se páří s 6-8 trubci. Zásoba spermatu jí vydrží na celý život.

Dělnice – nejpočetnější členky včelstva. Určují jeho ráz. Vyvíjí se z oplozených vajíček jako matky, ale kvalita potravy v prvních dnech larválního vývoje jim určuje jejich další osud. Po vylíhnutí mluvíme o tzv. mladušce – čistí starší plásty, zahřívá plod, vylučuje vosk, staví nové plásty, krmí plod, matku a mladé trubce. Také střeží bezpečnost včelstva, brání je a hlídkuje na česně. V dlouhém řetězci si předá přinesený nektar létavkami a postupně jej zpracovává na med. V druhé polovině života (letní včely žijí 6-8 týdnů) se nazývají létavky. Vyletují z úlu a přinášejí do něj nektar, vodu, rouskovaný pyl a pryskyřičný tmel – propolis. V nepříznivém počasí (déšť, vítr) a v nočních hodinách, kdy přebývají v úlu, větrají, odpařují vodu ze zásob medu, střeží česno nebo čistí dno úlu. Dlouhověké včely, tzv. zimní, žijí 7-9 měsíců (od září do dubna) a zajišťují přezimování včelstva na zásobách.

Včely jsou z hlediska opylovačů nejdůležitější, protože zajišťují opylení až pro 95% rostlin – zbylou část pak čmeláci, motýli a jiný hmyz. Také u samosprašných rostlin zvyšují úrodu o 30-50%. Z hospodářského hlediska jsou včely na 3. místě – po skotu a bravu, před drůbeží. K nejznámějším produktům patří med. Dále je to vosk, pyl, propolis, jed, mateří kašička. Obr.

Rozmnožování včel: přirozený způsob = rojení.

Když nastanou ve včelstvu, v úle určité podmínky (málo prostoru, poměr zavíčkovaného a nezavíčkovaného plodu, aj) donutí včely matku zaklást jeden nebo i více matečníků. Včelstvo je již v rojové náladě. Dva až tři dny před vylíhnutím mladé (nové) matky, vyletí stará matka asi s polovinou včel z úlu – roj. Ten si pak hledá nové obydlí. Včelaři se tomuto způsobu rozmnožování snaží bránit. Je to tvorbou oddělků. Silné včelstvo se rozdělí na dvě části a přidá se nová matka. Další způsob je vytvářením tzv. smetenců. Při medobraní se včely smetají z plástů do nového úlu a po určité době se přidá nová matka. Tu si včelař sám vychová nebo zakoupí.

Med – dělíme na květový (ten může být jednodruhový – akátový, řepkový, lipový…) a na smíšený (směs různých druhů – medovicový neboli lesní- z produkce jehličnanů a výkalů různých druhů mšic a roztočů , kteří zpracují látky pro včely nestravitelné . Na 1 kg medu musí včely navštívit až jeden milion květů. Jedna včela stihne navštívit za den asi 3 tisíce květů.

Vosk – tvoří se ve voskových žlázkách mladých včel ve formě šupinek (na 1 kg je třeba 1,2-1,8 mil. ks). Je to velice složitá směs různých látek. Výstavba plástu je velice náročná a zajímavá práce. Včely se zavěsí do dlouhých stavebních řetízků, pomocí předních noh si předávají šupinky až do kusadel, kde je zvláčňují a měkkou hmotu předají až na místo, kde je potřeba. Tvar buňky je pravidelný šestiúhelník (dno pak trojboká pyramida), dna protějších buněk jsou o jednu třetinu posunuty a tím zvyšují pevnost plástu. Dělničí buňka má průměr 5,1-5,4 mm, hloubku 10-12 mm. Trubčí pak průměr 6,7-6,9 mm, hloubku 10-12 mm. Specifická buňka je pro matky, tzv. matečník. Má válcový tvar o délce až 3 cm a průměru 8 mm.

Využití vosku – hlavně na výrobu mezistěn, základ pro včelí dílo. Dále se používá ve farmaceutickém a kosmetickém průmyslu. Vyrábí se z něho i svíce.

Propolis – někdy nazýván smoluňka, dluž, včelí tmel. Je to pryskyřičnatá látka příjemné aromatické vůně. Barva se mění dle původu a stáří – od zelenožluté až k temně hnědé. Za chladu je tvrdý a křehký. Při úlové teplotě (35 stupňů) je měkký a tvárný. Surovinu pro tvorbu propolisu sbírají včely na rostlinách, které vylučují pryskyřičnaté látky – topol, bříza, olše, jilm, jehličnany a kaštany. Při tvorbě přidávají včely výměšky svých žláz. Využívají propolis jako stavební a ochrannou látku – k zatmelení otvorů a trhlin, k opravě plástů, k těsnění česen. Propolisem pokrývají (balzamují) vetřelce, které usmrtily v úlu a nemohou ho dostat ven. Propolis vytváří v úlu ochrannou atmosféru, je tepelně izolační, má antibakteriální účinky, což zabraňuje pomnožení mikroorganismů v úle. Lidé využívají propolis ve formě tinktury (propolis se rozpustí v etylalkoholu), mastí, jako dezinfekční prostředek, ústní voda aj.

Pyl – jsou to pylová zrna, samčí pohlavní buňky vyšších rostlin. Je to základní potrava včel, převážnou většinu tvoří zpravidla cukry, dále bílkoviny, lipidy aj. Včely ukládají pyl do buněk a používají ho k přípravě stravy pro larvy. Pro lidskou výživu se pyl mísí s medem, kdy je pak nejlépe využita nutriční hodnota.

Mateří kašička – krmná šťáva, kterou produkují hltanové žlázy včel. Dostává je matka během larválního vývoje, ale i po vylíhnutí. Proto se matka líhne již po 16 dnech. Larvy dělnic ji dostávají pouze do 3. dne a proto se pohlavně nevyvinou. Jedná se o velmi složitou látku. Největší část tvoří voda, pak cukry, bílkoviny, tuky, minerální látky (železo, kobalt, zinek), až 25 různých aminokyselin a dále prakticky všechny známé vitamíny. Mateří kašičku využíváme ve výživě a lékařství. Pro potřeby průmyslu se mateří kašička „suší“ sublimačně, tj. při teplotách mínus 30 stupňů. Používá se na ochranu pleti a její regeneraci.

Včelí jed – včely ho využívají na ochranu před vetřelci. V zakončení zadečku je umístěn jedový aparát s jedovou žlázou, která vylučuje jed – žihadlo. Jedná se o dutou „jehlu“, která je zakončena protiháčkem. Po bodnutí se žihadlo i s jedovým váčkem vytrhne ze zadečku a včela zahyne. Jed je opět velice složitá látka. Všechny složky působí tzv. synergicky – účinek je silnější než použití jednotlivých složek. Na člověka působí až vyšší počet žihadel (klesá krevní tlak, zhoršuje se dýchání, ovlivňuje nervový systém), pokud není alergický. Zde může ohrožení způsobit i jediné žihadlo. Využití včelího jedu patří plně pod lékařskou kontrolu.

Člověk využíval včelích produktů od pradávna. Vybíral med včelám z dutin stromů, které musel hledat v lese (tzv. brtníci). Vývojem si pak včely přibližoval ke svému obydlí. Osazoval jimy kláty – upravené duté stromy, popř. košnice – slámové úly. Později vytvářel úly v různém uspořádání a rámkové míře (Tachovák, Třeboňský, Jednotný, Univerzál, Budečák, Tatran – nejrozšířenější na Slovensku). Rámkových mír je bezpočet. Nejpoužívanější je 39×24 cm, dále 39×27,5 cm, 37×30 cm, 42×27,5 cm… Vývoj pokračoval k tzv. nástavkovému včelaření, kde jsou jednotlivé nástavky zaměnitelné, používají se i polonástavky (vysoké 11, 15, 17 cm.) V přirozeném prostředí staví včely dílo pod úhlem cca 45 stupňů k vletovému otvoru. Toto nelze v úlech dodržet. Při umístění rámků kolmo na česno mluvíme o tzv. studené stavbě. Rovnoběžně s česnem pak o teplé stavbě. Při čtvercovém půdorysu nástavku lze obě stavby střídat. Obr.

Úl – základní sestava:

  • Dno (podmet s česnem a letákem)
  • Plodiště
  • Mateří mřížka (může být)
  • Medník
  • Víko.

Plodiště i medník může tvořit i více nástavků.

Úly mohou být umístěny volně na pozemku – pak hovoříme o včelnici, nebo ve stavbě či přístřešku – pak je to včelín. Pokud se úly převáží, hovoříme o kočování – přísun včelstev k plodinám, sadům. Včelaři se sdružují v Českém svazu včelařů – zapsaný spolek. Ten má cca 54 000 členů a Ti obhospodařují 600 – 800 tisíc včelstev. Ve spolku je organizováno cca 98 % chovatelů včel. Zavčelení – údaj udávající počet včelstev na 1 km2. V EU 3,1, v Česku 6,7. V některých krajích dosahuje toto číslo 11. Český med je jeden z nejkvalitnějších na světě. Přesto je jeho spotřeba na osobu a rok méně jak 1 kg.

Bez včel to nejde!

Zpracoval: Vybíral Oldřich

Zdroje: Včelařství Vladimír Veselý a kolektiv

Fenomenální včely Jurgen Tautz

Včelařství krok za krokem Kaspar Bienefeld