Fauna a flora Vranovic

FAUNA

Příroda je bohatá na vody a je součástí rozsáhlé oblasti lužních lesů, které přímo vybízí k rybolovu.

Nápověda k naší stezce 🙂

  1. Bukač velký – velikosti bažanta; dorůstá délky 69–81 cm a v rozpětí křídel měří 100–130 cm. Hmotnost u samic se pohybuje mezi 817–1150 g, u samců mezi 966–1940 g. Oproti volavkám má zavalitější tělo, krátký krk a nenápadné hnědé zbarvení s tmavším skvrněním a vlnkováním. Zobák a končetiny má zelenožluté. Obě pohlaví jsou zbarvena stejně. Žije velmi skrytě, při ohrožení zaujímá charakteristický vzpřímený postoj, při kterém natáhne krk se zobákem vzhůru a díky svému maskovacímu zbarvení tak dokonale splyne s okolním rákosím. Toto chování lze pozorovat již u mláďat starších 8 dnů. Jeho přítomnost tak většinou nejlépe prozradí hluboké, daleko slyšitelné a několikrát opakované „vhumb“, kterým se ozývají samci během toku.
  2. Ledňáček říční – je jen o něco málo větší než vrabec. Dorůstá 16–17 cm, v rozpětí křídel měří 24–26 cm a dosahuje hmotnosti mezi 40–45 g. Má zavalité tělo, krátký ocas a končetiny, široká křídla a zhruba 4 cm dlouhý rovný zašpičatělý zobák. Je výrazný svým zářivým zbarvením, které se mírně liší v závislosti na jednotlivých poddruzích (viz Taxonomie). Středoevropský poddruh, A. a. ispida, má vnější část křídel, hřbet, ocas a téměř celou hlavu modrou, hruď a končetiny jsou jasně oranžové, zobák tmavý, skvrna pod ním a po stranách krku je pak zbarvena bíle. Obě pohlaví se přitom zbarvením nijak výrazně neliší, samice však na rozdíl od samců mají červeně zbarvený kořen spodní čelisti. Mladí ptáci jsou obecně jednotvárněji zbarveni a jejich opeření má zelenavější odstín. V severní Africe, Evropě a ve většině Asie se jedná o naprosto nezaměnitelný druh, v její jihovýchodní části však může být relativně snadno zaměněn s více jak 6 jinými druhy ledňáčků, zejména pak s ledňáčkem modrohřbetým (Alcedo meninting). Jeho let je rychlý a přímý (dokáže dosáhnout i rychlosti vyšší jak 45 km/h) a dá se při něm relativně snadno určit díky jeho jasně modře zbarveném kostrci.
  3. Čolek obecný – je 6–10 cm velký obojživelník. Samec je větší, dosahuje velikosti maximálně 10 cm, samice bývají menší. Je nejběžnějším druhem čolka v Česku. Jedná se o štíhlého čolka s drobnými končetinami a dlouhou hlavou. Pokud se vyskytuje ve vodě, jeho kůže je hladká, na souši ji má suchou a jemnozrnnou. Čolek obecný má pohlavní dimorfizmus, odlišné charakteristické zbarvení pro samečka a samičku. Samečci mají světle a tmavě podélně pruhovanou hlavu, hřbet a boky kovově zelené, hnědavé s tmavými skvrnami. Při svatebním obřadu jsou barvy intenzivnější. Mezi nejnápadnější znaky patří vysoký zvlněný hřeben, který se táhne téměř po celé délce těla. Samička má obyčejně okrové nebo hnědé zabarvení s malými tmavými skvrnami. Břicho je po stranách žlutavě lesklé. Larvy jsou světle hnědavé, ploutevní lem ocasu je zakončen do špičky. Dýchají vnějšími keříčkovitými žábrami. Přední nožky jsou slabé.
  4.  Piskoř pruhovaný – nebo také piskoř páskovaný (Misgurnus fossilis (Linnaeus, 1758)) je sladkovodní ryba z čeledi sekavcovitých, která je v České republice chráněný druh ryb. Zvláštností tohoto druhu je, že kyslík přijímá nejen pomocí žaber, ale také polykáním vzdušného kyslíku, který je následně vstřebáván do krevního oběhu sliznicí střeva. Tělo je výrazně protáhlé, z boků zploštělé. Kolem úst má celkem 10 vousků. Typickým znakem jsou tmavé podélné pruhy na bocích. Ploutve jsou zaoblené. Prsní ploutve samců jsou o něco delší než u samic. Dorůstá délky 15–25 cm, výjimečně až 35 cm.
  5. Užovka obojková – je nejrozšířenější evropský nejedovatý had z čeledi užovkovitých (Colubridae), podčeledi Natricinae a rodu Natrix. V České republice je nejhojnějším druhem hada. Žije především v blízkosti vody. Živí se hlavně obojživelníky a rybami. Mezinárodní svaz ochrany přírody uvádí tuto užovku jako málo dotčený druh, nicméně zpráva je informačně chudá a letitá (1996) a potřebuje aktualizovat.

FLORA

Kdyby nepůsobil člověk, byl by skoro celý vranovický katastr zalesněný. Výjimkou by snad byly otevřené tůně v nivě řeky, které by se však postupně stěhovaly, tak jak dokáže být říční niva v přirozených podmínkách dynamická. Větší část katastru je ovšem dnes bezlesá. Je to dáno především tím, že zdejší úrodnou půdu odlesnili naši předkové, první zemědělci, už před několika tisíci lety – nemáme však po ruce žádné přesnější datování, kdy se tak stalo. Je ale zřejmé, že vhodné podmínky jižní Moravy, které umožňovaly zemědělství i v klimaticky nepříznivých obdobích, znamenaly prakticky souvislé osídlení, souvislou zemědělskou kulturu, a tedy souvislé odlesnění (s malými výkyvy v rozloze odlesněné půdy) od té doby až do dneška.

V lesích v okolí Vranovic lze odlišit dva hlavní typy: porosty s převládajícím vlivem záplav, tedy lesy lužní, a lesy záplavami neovlivněné.

Nejtypičtějším zachovalým lesním společenstvem vranovického katastru je tvrdý luh, který se zachoval především v inundačním území Svratky.

Hlavní dřevinou lužního lesa je dub letní, jasan úzkolistý, v minulosti byl významnou průvodní dřevinou taky jilm habrolistý, který v 60.-70. letech 20. století zničila houba Ceratocystis ulmi. Na sušších místech se přidává i habr obecný a lípa srdčitá, v poslední době se značně šíří i javor babyka. V podrostu těchto stromů téměř chybí keřové patro. Objevuje se zde bylinné patro, ve kterém najdeme celou řadu druhů např. sasanka pryskyřníkovitá, s. hajní, dymnivka dutá, sněženka jarní, křivatec žlutý, k. maličký nebo pro vranovické luhy nejnápadnější česnek medvědí. Objevuje se zde i např. plicník lékařský. V létě se v luhu objevují spíše méně nápadné trávovité byliny, např. kostřava obrovská, ostřice lesní nebo popenec břečťanovitý, kapusta obecná a svízel přítula.

V obzvláště mokrých místech luhu se objevují odlišné porosty, jsou to zejména vrba bílá a topol černý, místy se objevuje i vrba křehká, olše lepkavá, střemcha hroznovitá, z keřových vrb i v. popelavá nebo v. nachová, takové porosty jsou nazývány měkkým luhem. V jejich bylinném patře jsou typické vlhkomilné močálové druhy, např. kosatec žlutý, chrastice rákosovitá, ostřice pobřežní, kyprej vrbice, karbinec evropský, ale také liány chmel otáčivý a lilek potměchuť.

Více informací ohledně rostlinstva okolí Vranovic si můžete přečíst v naší knize Obec Vranovice z roku 2007.