Vyhledávání   
Úterý 19. září 2017
Zasílání novinek
  • Doporučujeme použít RSS kanály.
  • Novinky také můžete odebírat mailem
Nepřehlédněte

Czech POINT
Bytovy_dum_Doliny_Vranovice
trideni_logo 194x194
zlatyerb
Nejlepší obecní web JmK
2013 - 2. místo
+IPv6 a DNSSEC
2012 - 2. místo
2011 - 1. místo
nejlepší elektronická služba


DPS

hasici

 facebook

 

 chasa

 cyklostezka

MVSzaklad-CMYK

Od 26. 2. 2012

Uložit

Uložit

Mapa obce
Mapa obce
Geoportál
Geoportál

Teď patří mezi uměleckou elitu národa

Text a foto: Dagmar Humpolíková

Teď patří mezi uměleckou elitu národa
Londýn, New York, Řím, Moskva, Tokio, to je jen malý výčet míst a prestižních koncertních sálů v nichž dvaaosmdesátiletý Jan Němec z Vranovic hrál s brněnskou filharmonií. Hudba naplnila celý jeho život a proto také teď patří k národní elitě umělců. Nadace Život umělce a společnost Intergram mu totiž udělila titul Senior Prix 2009.

Stalo se tak v Praze v Národním domě na Smíchově v listopadu loňského roku. Přirozená skromnost Jana Němce však zabránila tomu, aby o svém ocenění informoval veřejnost. Prozradili to až jeho kamarádi. „Přišel za mnou abych mu do Prahy dělal doprovod. Rád jsem to přijal. Udílení ceny byla noblesní záležitost, kolem nás byly samé známé osobnosti. Jsem na Honzu pyšný,” podělil se o svůj zážitek Jaroslav Celnar. Cestu do Prahy absolvoval s Janem Němcem vlakem.
Pro něho samotného je prý ocenění tím nejlepším v životě. „Copak to člověk čeká, že ho vyberou mezi sedm nejlepších ze stovky filharmoniků? Moc si toho vážím. Je to ocenění za celoživotní práci,” říká.

I přes svůj věk je Jan Němec nabitý optimismem a dobrou náladou. Když vypráví o svém hudebním životě nemá daleko k prozpěvování. Každou chvíli prokládá své zážitky zpívanými melodiemi. Inspirací jsou mu i chvilková setkání s lidmi. „Věčnou inspirací jsou ženy, to je obecně známá věc. Jejich krása se dá vyjádřit hudbou velmi vhodně,” říká. Proto má na svém kontě, kromě virtuosní hry na kontrafagot, i řadu skladatelských úspěchů. Dodnes některé z nich mohou slyšet posluchači například ve vysílání Českého rozhlasu. Ke složení Chansonu D´Amour ho inspirovala kolegyně v práci, skladbu Zahrádka zelená má ve svém repertoáru kapela Moravěnka. Myslel i na své rodáky. Kompletní notový záznam i text ke skladbě Vranovičtí stárci má připravený už delší dobu. „Mám představu, že by ji do svého repertoáru mohla zařadit Moravanka Jana Slabáka. Budu s ním o tom jednat,” naznačil Němec.

Co se skrývá za jeho úspěchem? Sám říká, že především píle a chuť být co nejlepší. „Chtěl jsem vynikat, navíc mě muzika bavila. A možná jsem měl i štěstí,” říká. Nikdy by nešel na koncert nepřipravený. „Dirigenti nás cepovali. To se běžně stávalo, že vás během zkoušky vyvolal abyste hrál sám. A to nemůžete zahrát blbě. Když pak naopak na koncertě zahraje celé těleso skvěle diváci to ocení aplausem i výkřiky hurá, bravo. A to kdekoliv na světě. To je motivace,” vzpomíná.
I když měl talent, nebyla jeho cesta na výslunní přímá. Původně chtěl hrát na trubku, měl ale špatný „nátisk”. Pak mu doporučili postupně flétnu, hoboj i trombón. Na ten měl zase krátké ruce. V době přípravy na konzervatoř nakonec zvolil fagot. I když u něho zůstal celý muzikantský život ani tento nástroj nebyl optimální pro jeho tělesné dispozice. „Až ve třetím ročníku konzervatoře mě profesor upozornil že hraji křečovitě. V zápětí jsme objevili důvod, moje krátké prsty. Těžko jsem dosahoval na klapky. Pak jsem je různě křivil a přizpůsoboval, občas jsem přitom některou z nich ulomil. Měl jsem fagot celý poslepovaný,” vypráví s úsměvem.

Už na konzervatoři byl Jan Němec přijatý do Rozhlasového orchestru v Brně. Vojnu prožil ve Vojenském uměleckém souboru a v roce 1956 přešel do Státní filharmonie Brno. V ní setrval dlouhých čtyřiatřicet let, až do důchodu. „Obrovským přínosem pro orchestr byla jeho virtuózní hra na kontrafagot, v níž byl vynikajícím specialistou. Rovněž jeho veliká skromnost a současně nesmírná oblíbenost pro jeho pozitivní myšlení a schopnost šířit kolem sebe dobrou náladu byly vždy pro kolegy v orchestru velikým přínosem,” zaznělo v Praze při předávání ceny Janu Němcovi. Řeč připravili jeho kolegové z filharmonie.

Dnes si s radostí zahraje Jan Němec na akordeon a když je třeba vypomůže s výukou v místní základní umělecké škole. I když jak sám říká, vzhledem k svému věku už moc nechce. Má pro to důvod, který mu dala zkušenost. „Jednou jsme hráli v Německu pod taktovkou hluchého dirigenta. Bylo to dost hrozné. Jedni hráli podle not, druzí zase podle pokynů dirigenta. Vůbec jsme se nesešli v taktech. Málem jsme si tam pak všichni vynadali,” prozradil Jan Němec.