Vyhledávání   
Pátek 28. dubna 2017
Zasílání novinek
  • Doporučujeme použít RSS kanály.
  • Novinky také můžete odebírat mailem
Nepřehlédněte

Czech POINT
Bytovy_dum_Doliny_Vranovice
trideni_logo 194x194
zlatyerb
Nejlepší obecní web JmK
2013 - 2. místo
+IPv6 a DNSSEC
2012 - 2. místo
2011 - 1. místo
nejlepší elektronická služba


DPS

hasici

 facebook

 

 chasa

 cyklostezka

MVSzaklad-CMYK

Od 26. 2. 2012

Uložit

Uložit

Mapa obce
Mapa obce
Geoportál
Geoportál

Jak chutná Vranovické jaro

Reportáž Michala Rapca
Foto: Iva Rapcová, Eva Holíková, Yvonne Konečná
„Dobrý den, jeden lístek, prosím,“ houknu na slečny u pokladny a hned dostanu odpověď: „Za šedesát. Ústřižek použijte na hlasování o guláš roku a tyhle dva lístky jsou na štrúdly a bramborové placky“. Tak a stal se ze mě návštěvník Vranovického jara. Máme sobotu 20. dubna a oproti loňsku počasí nevypadá zrovna lákavě. Při čtení programu u vchodu do areálu mi na mysl přichází jedno poupravené rčení: ranní ptáče dál doskáče (to kvůli přicházejícím zástupům lidí), víc sežere (když vidím to množství gulášů, štrúdlů, placek a dalších pochutin) a dřív pojde (kdo by se po takovéto nabídce divil, zvlášť když připočtu ochutnávku místních vín nebo vranovického piva Polotmavá svině). Ještě že organizátoři do programu dosadili i odchod na rekonvalescenci.

Nabídka stánků je vskutku bohatá – od různých pouťových sladkostí  (jako cukrová vata, turecký med nebo trdelníky), domácích klobás nebo brambůrek či škvarkových tyčinek, přes textil, kůži a bižuterii až po zahradní dekorace a okrasné dřeviny. Je vidět, že uplatnění dostali hlavně prodejci s ruční a domácí výrobou a ti, kteří na jarmarku provozují rukodělné dílny pro děti. Nacházím tu také stánek se sýry a říkám si, že nesmím zapomenout si na odchodu některý z nich zakoupit.

Když tak zavzpomínám na dřívější ročníky, nestačím se divit, jak se celá akce rozrostla. Prvně se začínalo ve sportovní hale, kde šlo opravdu jen o trhy a nákupy. Postupně se ale podařilo celou akci přetavit v živý jarmark pod širým nebem, kde nejen že rok od roku přibývá stánkařů (jak mi i oni sami potvrdili), ale k němuž se přidal i kulturní program, různé soutěže a atrakce pro děti. A počty návštěvníků? Lidově řečeno „haldy“, i když loňské teplejší počasí jich přitáhlo přeci jen o něco více.  Ani speciálně vypravený historický vláček ze šedesátých let nepřivezl do Vranovic tolik očekávané davy z Brna.

Zato fronta u gulášů povážlivě roste, tak se k nim raději vydám, ať můžu taky ochutnat. Z vlastní zkušenosti už vím, že paleta chutí bývá bohatá a výběr neuvěřitelně těžký. Vzorky štrúdlů si nechám až na později, snad zbudou. Najít klidné místo u stolku není jednoduchá záležitost, ale nějak uspěju, a tak může začít hodnocení. Zatím to vypadá slibně – ověřená taktika vyzkoušení vždy jen poloviny množství z každého vzorku a jejich postupné přesouvání mimo můj hodnotící tácek přináší ovoce, favorité už jsou jen tři – pak dva – až zbývá jeden vítěz, doufám, že nejen můj. Některé vzorky byly pálivější (pro mě nic moc), jeden vodnatější (vyřazen hned na začátku), některé s větším množstvím masa (ty šly do soukromého finále), některé zase s nesympatickou chutí (takže se musely poroučet). Uvidíme, kolika dalším hodnotitelům chutnalo stejně jako mně.

Poté se pouštím do štrúdlování –  letos mohu okoštovat jen tři nakrájené kousky , protože loni se po štrúdlech jen zaprášilo, a tak letos je třeba tyhle lákavé dezertíky střežit před nenasytností lačných ochutnávačů, aby se dostalo i na ty, co přijdou po mně.

Pak se přesouvám přes celé hřiště až dozadu za pódium k bramborovým plackám. Tady mě čeká překvapení – „plackařky“, jak jsou později autorky otitulovány, se oblékly do lidových krojů. Musím dámy vyzpovídat, tohle je horká novinka letošního Jara. „Že tady budeme dělat placky, nás napadlo vlastně už vloni v červenci, to jsme je dělaly doma a přišla myšlenka, že bychom jejich chuť připomněly i ostatním, a kde jinde než tady na Vranovickém jaru. Přeci jenom tyto placky dělaly spíše naše babičky a mladší generace je už tak moc v paměti nemá. Také jsme si pořádně musely vyzdobit náš stánek, aby co nejvíce připomínal prostředí kuchyně“ říká paní Pryclová, jedna ze tří krojovaných dam. „ Ten kroj nám tak nějak zapadal do naší koncepce, a proto jsme si je ušily. Konkrétně Saša Mlčáková. Nechaly jsme se inspirovat německým dirndlem. Podle ohlasů si myslím, že se nám to všechno dost povedlo,“ přidala ještě na závěr se smíchem paní Pryclová.  Nemohu než souhlasit.

Hned vedle této babiččiny staročeské kuchyně se nachází výčep vranovického domácího minipivovaru Vranovické divočák. K tomuto pivu se rozhodně člověk nedostane jen tak – pro veřejnost se vaří jen pro speciální příležitosti. „Po loňském kopřivovém speciálu Ervínu jsme letos připravili Polotmavou svini. Někteří lidi nám říkali, že byl Ervín moc sladký, tak jsme přidali na hořkosti a uvařili tohle,“ říká o své produkci jeden ze sládků Petr Biedermann. A kdy se můžeme těšit na další várku z místního pivovaru? „25. května pořádáme běžkařský závod, v červenci budeme slavit třetí výročí pivovaru, v září traktůrkový závod a v prosinci Tekutého kapříka. Tam všude budeme čepovat naše pivo,“ láká na další akce pivovaru Petr Biedermann.

V popíjení piva už raději nepokračuji,  abych mohl střízlivě posoudit kulturní program. Na pití piva jsou tu ostatně jiní borci. Ti už čekají, než vypuknou pivní soutěže.  Na řadě jsou celkem tři disciplíny – pivní štafeta, pivní sprint a (jak jinak než opět pivní) bench press s plnou bečkou piva, která dle pořadatelů váží okolo 62 kilogramů. Možná vás udiví, že  pivních závodů se zúčastňují také zástupkyně něžného pohlaví. Tak například ve sprintu, kdy se na čas pije půllitr piva, jsou hned 4 ženy – vítězkou se sice stává dvaadvacetiletá Kristýna Kučerová, ale hned za ní se umístila nejstarší účastnice, již penzionovaná Marie Suchánková. A jak ta se k tomu dostala? „Tak ten, co to pořádá, šel kolem a halekal, že shání soutěžící, no tak jsem se mu nahlásila. Doma si taky někdy to pivo naleju, tak sem to prostě zkusila. Není snad druhý místo dobrý?“ okomentovala svůj úspěch Marie Suchánková. I v mužském sprintu se konalo jedno překvapení – dlouholetý vítěz, známý zde pod přezdívkou „pan Cyklista“, se tentokrát na bedně, natož na vrcholu, neumístil. Vystřídal ho místní kovář Pavel Valášek s časem pod 5 sekund, a jak se mi podařilo zjistit, netrénoval, jen si dal jedno předem a pil, i když ani neměl žízeň. Kdo ví, jak by to dopadlo s pořádným suchem v ústech!

Po pivní tematice přišlo na řadu opět jídlo – tentokrát vyhodnocení soutěže o Guláš roku. Letos tento pokrm opět navařili zástupci vranovických ulic  – Ivaňské, Hlavní, Lipové, Přibické, Školní a Náměstíčka.  Svůj vzorek do soutěže poslal také spolek Vranovické baby a na poslední chvíli se nad organizátory soutěže smiloval též místní farář Grzegorz Zych, aby rozšířil počet soutěžních gulášů na šťastných sedm.  Jeho guláš sice  nezvítězil (ač je původně vyučený kuchař), stejně jako mnou favorizovaný vzorek, ale první místo získaly právě Vranovické baby. Že by přece jen ženy byly lepší ve vaření?  „To jsem nevařila já, to můj manžel,“ přiznala se zástupkyně Vranovických bab Hana Celnarová, když jsem se snažil získat tajný recept vítězného guláše. Dá se tedy v takovém případě mluvit o úspěchu bab? Asi to spíš vyhrál vranovický chlap. Snad mu ženské doma předají ten krásný gulášový hrnec, který stejně jako hrnky pro štrúdlařky a plackařky či pivní korbele pro pivaře vyrobil vojkovický keramik Pavel Kovarčík.

S postupujícím časem přichází na řadu zábavná silácká show  Železného Zekona, který se sebou a hlavně se železem provádí doslova divy. Ať už si o podobných estrádách myslíte cokoliv, vězte, že tenhle valašský silák si vaše srdce získá. Nejen síla, ale i široký úsměv a nezastavitelná vyřídilka  k němu přitáhly snad všechny, co na Vranovické jaro dorazili, a vytvořily mu mocné publikum, před kterým byla radost vystupovat. Ohýbal o sebe pruty, trhal telefonní seznamy, točil s dobrovolníky z publika kolem sebe. A dokonce na sobě nechal i dříví štípat – to když jedna z divaček na jeho hlavě rozdělila špalek na dvě půlky. „Moc se mi tu líbilo publikum, bylo takové upřímné a vstřícné, moc milí lidi tu jsou. Dobře se mi s nimi pracovalo a myslím, že jsem měl u diváků úspěch. Tohle je mé první vystoupení pod širým nebem. A taky musím dodat – máte tu výborné místní pivo!“  svěřoval se srdečně Železný Zekon.

To už se na Vranovice z oblohy usmívalo i sluníčko, a jak putovalo po obloze, střídali se i vystupující pod pódiem. Po svalnatém  Zekonovi napochodovaly na pódium něžné mažoretky z Pohořelic  v růžových kostýmech. Po nich zatančily, zazpívaly a říkadla přednesly děti z místní mateřské školy. Jaro přivítali zpěvem také žáci z vranovické základní školy a v rytmu country se pak roztančil Vranovický čtyřlístek, který  následovaly temperamentní Crazy girls. Tečkou za celým kulturním programem pak bylo hudební vystoupení žáků ze Základní umělecké školy v Pohořelicích, a tak kromě country a moderní hudby ve Vranovicích zazněla i trocha klasiky.

Protože program se musí dodržovat, přecházím k jeho poslednímu bodu – odchodu domů na rekonvalescenci. Ještě že nám to pořadatelé tak pěkně naplánovali!


Pivní štafeta startuje. Foto: Iva Rapcová


Pivní bench press s 60 kilovou bečkou piva. Foto: Iva Rapcová


Publikum nadšeně povzbuzuje. Foto: Yvonne Konečná


Silácká show Železného Zekona. Foto: Iva Rapcová


Atrakci s hřebíky neměl Železný Zekon původně v plánu ve Vranovicích předvést.
Byla mu zima a nechtěl se svlékat, nakonec se nechal organizátory přemluvit.
Foto: Iva Rapcová


Kdekdo si může na Zekona došlápnout. Snese i tuhle blondýnku. Foto: Iva Rapcová


Mažoretky z Pohořelic. Foto: Yvonne Konečná


Děti z mateřské školky a jejich country taneček. Foto: Eva Holíková


Moderátor Vranovického jara Tomáš Prycl zpovídá jednu z tanečnic. Foto: Eva Holíková


Vranovický taneční soubor Čtyřlístek. Foto: Eva Holíková


Crazy Girls, foto: Eva Holíková


Crazy Girls předvedly na Vranovickém jaru dva tance. Foto: Eva Holíková


Řemeslný jarmark, foto: Yvonne Konečná


Ukázky z kovářského řemesla Petra Valáška z Vranovic. Foto: Yvonne Konečná


Také vranovický Klub maminek měl na jarmarku svůj stánek. Foto: Yvonne Konečná