Text a foto: Yvonne Konečná
Poslední dubnový den rej místních čarodějů a čarodějnic zaplavil fotbalové hřiště ve Vranovicích.
K filipojakubským oslavám je sem již počtvrté svolal spolek Vranovické baby. Ty letos potěšilo nejen slunné počasí, ale oproti loňsku vyšší účast nejmladších adeptů čarodějnického řemesla. Ve špičatých kloboucích, rozevlátých tmavých kostýmech a s košťátky či kouzelnickými rekvizitami se jich sem slétly desítky.
Zatímco ti nejmladší účastníci sladce pospávali v kočárcích a o kouzelnických čárách márách si prozatím nechali jen zdát, ty starší a zkušenější ježibabky si tu a tam postěžovaly na svá bolavá záda. „Však je ti 312, nediv se,“ chlácholily se a vzájemně si hodnotily své nové úbory, speciálně ušité pro čarodějnický sabat. „Trvalo mi to tři čtvrtě hodiny, než jsem se vypravila,“ svěřovala se jedna z přítomných bab, která na sraz před obecním úřadem přispěchala na bicyklu. Jiná čarodějka si zase pochvalovala, že se dnes po práci výjimečně nemusela umývat. Stačilo jen přidat trochu špíny.
Po vydání leteckých průkazů prošel, ba doslova prolétl čarodějnický průvod Vranovicemi. K pečlivě poskládané hranici dřeva jej zdárně dovedla královna sabatu Smrtihlavka, třímající v rukou obří koště. Potlesk a skandování „upálit, upálit“ provázel zapálení vatry se slaměnou čarodějnicí na vrcholu. Ta letos hořela o něco déle, majíc na sobě několik vrstev ošacení včetně teplé zimní bundy. „Přilétla ze severu. Zima byla letos nebývale dlouhá. Ještě se nestihla převlíct do plavek,“ komentovaly to ostřílené vědmy. Ty pak odvedly své mladší družky k ohništi na opékání špekáčků. To už opadl strach i z těch nejvyděšenějších nováčků letošního sabatu, když seznali, že čarodějnice nejsou tak strašlivé, jak na první pohled vypadají, ale vlastně jsou to dobrodějky k pohledání. Vždyť rozdávaly dětem sladkosti, učily je zpívat písničky a měly pro ně připravené zábavné hry a soutěže.
